Rozhodčí má v ruce kartu žlutou a červenou a mezi nimi stojí jedno klíčové pravidlo: druhá žlutá není totéž co přímá červená, i když následek je stejný – hráč jde předčasně do sprch. V praxi českých soutěží se nejčastěji setkáme s druhou žlutou za kombinaci dvou samostatných přestupků, které by samy o sobě na vyloučení nestačily. Typicky jde o taktický faul ve středu hřiště po předchozím zdržování hry, nesportovní protesty po odpískání nebo opakované držení soupeře při standardní situaci. Sudí si obvykle před druhou žlutou kartou zavolá hráče k sobě a jasně mu vysvětlí, že další podobný zákrok znamená konec. Pokud hráč i poté pokračuje ve stejném chování, druhá žlutá přichází bez váhání.

Přímá červená se v českých ligových i pohárových zápasech uděluje za čtyři základní situace: hrubou hru s ohrožením zdraví, násilné chování, plivnutí nebo urážku rozhodčího a zmaření zjevné gólové příležitosti mimo pokutové území. Právě poslední bod bývá nejčastějším zdrojem přímé červené, protože rozhodčí hodnotí nejen vzdálenost od branky, ale i směr pohybu míče a počet obránců. Praktický rozdíl mezi druhou žlutou a přímou červenou je v tom, že za druhou žlutou následuje automaticky stop na jeden zápas, zatímco přímá červená může znamenat klidně tři až pět utkání podle závažnosti. Jak funguje systém žlutých a červených karet se v českých podmínkách řídí jak pravidly FIFA, tak disciplinárním řádem FAČR, který určuje konkrétní délku trestu.

Zajímavá situace nastává, když hráč dostane žlutou kartu za nesportovní chování a o pár minut později fauluje v souboji, který by sám o sobě na žlutou nestačil. Rozhodčí má v takovém případě plné právo udělit druhou žlutou, ale mnozí sudí v nižších českých soutěžích raději zvolí domluvu, pokud nejde o jasný taktický faul. Naopak v derby nebo v zápasech o záchranu se druhá žlutá uděluje přísněji, protože emoce a napětí zvyšují riziko konfliktu. Hráči by si měli uvědomit, že druhá žlutá se počítá i v případě, kdy první žlutá přišla za protesty a druhá za zdržování hry – nejde o stejný typ přestupku, ale o dvě samostatné žluté karty.

Přímá červená bez předchozí žluté se v české lize objevuje i za úmyslné hraní rukou v pokutovém území, pokud tím hráč zmaří gól. Rozhodčí tehdy ukazuje rovnou červenou a nařizuje penaltu. Stejně tak se přímá červená uděluje za kopnutí soupeře bez míče, což je v českých soutěžích poměrně častý jev při rohových kopech. Pro hráče je klíčové vědět, že druhá žlutá se nikdy neuděluje za dva přestupky v jednom souboji – rozhodčí vybere ten závažnější a udělí jednu kartu. Pokud tedy hráč fauluje a zároveň uráží rozhodčího, může dostat rovnou červenou, nikoliv dvě žluté. Praxe českých rozhodčích je v tomto směru jednotná: při souběhu přestupků se vždy hodnotí ten nejtěžší.