Učitelé na středních a vysokých školách i personalisté ve firmách řeší v posledních dvou letech stejný problém. Dostávají eseje, motivační dopisy, odpovědi na pracovní pohovory nebo zprávy z projektů, které na první pohled působí přirozeně, mají správnou strukturu a čtivý jazyk. Jenže při bližším zkoumání v nich chybí něco, co se obtížně pojmenovává — konkrétní zkušenost, osobitý názor, náhodná chyba, kterou dělá člověk, když píše rychle a bez kontroly. Text je hladký až příliš. Právě tato hladkost je prvním signálem, že za ním nestojí student ani uchazeč, ale jazykový model.

Důvod, proč se to děje stále častěji, je jednoduchý. Nástroje pro generování textu se za poslední rok výrazně zlepšily. Zatímco dřívější výstupy měly typické znaky — opakující se fráze, přehnaně formální tón, nesmyslné odkazy — dnešní modely umí napodobit běžný jazyk, přizpůsobit se tónu zadání a vyhnout se nápadným chybám. Kdo si chce ověřit, s čím má vlastně co do činění, najde praktický návod, jak poznat text napsaný umělou inteligencí, a nemusí přitom být odborník na lingvistiku. Stačí si všímat několika málo vodítek, která se v AI textech objevují opakovaně.

Personalisté narážejí na stejný problém v motivačních dopisech. Uchazeč popíše, že ho práce baví, že je týmový hráč a že se rád učí nové věci. Všechno je pravda, ale nikde není zmínka o konkrétním projektu, konkrétním selhání nebo konkrétním člověku, který ho něco naučil. Text by mohl poslat kdokoli na jakoukoli pozici. Zkušený náborář to pozná podle toho, že odpovědi na doplňující otázky nejdou do hloubky. Kandidát umí napsat obecnou frázi, ale neumí ji rozvinout vlastními slovy, protože ji sám nevymyslel.

Nejde o to, že by AI texty byly zakázané nebo špatné. Jde o to, že školy i firmy potřebují rozlišovat mezi tím, co člověk skutečně umí, a tím, co dokázal vygenerovat během několika sekund. Učitelé proto stále častěji volí ústní obhajoby, osobní konzultace nebo zadání, která vyžadují práci s vlastní zkušeností. Personalisté zařazují praktické úkoly místo obecných esejí. Rozpoznat strojový text není cíl sám o sobě, ale nástroj, jak zachovat smysl hodnocení i výběrového řízení.